Vltava

Sören Kierkegaard a jeho protest proti nejen dánskému protestantismu. Proč tvrdil, že křesťanstvo už není Ježíšovo?

Kafka, Hašek, Věstonická Venuše, Gottwald nebo francouzští surrealisté Eluard a Breton. Co spojuje tuto různorodou skupinu?

Saša Michailidis se ptá hostů, jak se dnes čte komiks a jaké formáty jsou oblíbené. Sborníku Aargh! je totiž 25 let. Letos si připomínáme 900 let od úmrtí Kosmy, autora Kroniky Čechů, my jsme ale mluvili o tom, jak náročné je vést obecní kroniku. A dostupnost kultury se liší mezi regiony, potvrdila to data Národního institutu pro kulturu.

Vychází z graffiti scény devadesátých let. Tehdy Prahu poznával z pohledu, který ho donutil ke globálnějšímu přemýšlení o městech i jinde ve světě. Je tvůrcem největšího muralu v Česku a ve své tvorbě si velmi oblíbil neony. „Neonové trubice ovlivňují plátno, jde mi o hru barev,“ popisuje ve Vizitce tento retro prvek ve svém díle.

Když se člověk na poloostrově Salento, což je podpatek italské boty, podívá ráno přes moře směrem na východ, uvidí linii hor. Je to pobřeží Albánie, která je odsud vzdálená přes Otrantský průliv asi tak 70 kilometrů. Země, o níž víme málo a která nemá zrovna skvělou pověst: albánské gangy pronikly i do televizních detektivek.

Spisovatelka, překladatelka, nakladatelka a manželka Josefa Škvoreckého zemřela na konci srpna ve věku 91 let v kanadském Torontu. Jaký podíl měla na fungování exilového nakladatelství 68 Publishers? Co oceňujeme na jejím literárním stylu? Saša Michailidis se ptá Aleny Přibáňové a Petra Dorůžky. Repríza ze 3. 9. 2025.

Saša Michailidis se ptá Aleny Přibáňové z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a hudebního publicisty Petra Dorůžky. Zdena Salivarová dostala in memoriam Státní cenu za literaturu. Spisovatelka, překladatelka, nakladatelka a manželka Josefa Škvoreckého zemřela na konci srpna ve věku 91 let v kanadském Torontu. Jaký podíl měla na fungování exilového nakladatelství 68 Publishers? Co oceňujeme na jejím literárním stylu? Repríza ze 3. 9. 2025.

Mainstream si nejprve odpírala, teď ho dělá i v kombinaci s hutnějšími žánry. Nově připravuje dokumentární film o stáří, ke kterému ji inspiroval dědeček. „Můj děda je poslední mohykán. U nás nikdo nikdy neřekl, že je starý,“ říká ve Vizitce. Jak se jí psala kniha pro děti? Co má ráda na malé scéně Divadla Ungelt, co jí dala letitá spolupráce s uskupením VOSTO5? A jak to má přesně s fotbalem? Ptá se Ondřej Cihlář.

Do Benátek jsem v září přijela kvůli bienále, jako ostatně téměř pokaždé. Ale – stejně jako pokaždé – jeho návštěvu nejde oddělit od bytí v samotném městě, které se s tématem bienále nakonec propojí.

Saša Michailidis se ptá komiksového publicisty, historika, kurátora, autora Tomáše Prokůpka, který stojí za sborníkem Aargh!, a komiksové spisovatelky Terezy Čechové. Už 25 let vychází sborník Aargh! Komiksy jsme nacházeli v nekomiksových časopisech nebo vycházely jako tenké sešity. Oblibu si pak získaly třeba antologie, dnes si rádi kupujeme komiksové knihy. Jak se dnes čte komiks? Jak se sami autoři komiksů nechávají čtenáři ovlivňovat?

Je dlouholetou členkou souboru Divadla na Vinohradech, kde aktuálně exceluje v inscenaci podle románu Aleny Mornštajnové Hana, kterou na tamní jeviště převedl režisér Petr Svojtka. „Hanu jsem hledala zevnitř, den nebo dva ve mně ještě doznívá,“ popisuje ve Vizitce. „Vždy jsem vnímala výhodu v tvárnosti herectví, měli bychom v sobě najít mnoho strun.“ Jak přistupuje k dabingu? Co všechno se v této profesi změnilo? A jaká je role divadla ve společnosti? Ptá se Karolína Koubová.

Hlasitý smích rozvrkočených puberťáků naplnil výstavu německého malíře Gerharda Richtera v Nové národní galerii v Berlíně. Jeden chlapec ve věku asi 15 let je obzvlášť hlasitý. Před černobílým, záměrně neostrým obrazem s názvem Teta Marianne vykřikne: „Ta vypadá stejně jako moje máma se mnou, když mi byl jeden rok!“ Jeho kamarádi se k němu přidají a nevybíravě ho popichují, jaké byl na rozdíl od jeho současného vzhledu krásné, roztomilé miminko.

Saša Michailidis se ptá dvou obecních kronikářů, Tomáše Hromádky za Prahu Malou a Velkou Chuchli a Jiřího Cukra za městys Ledenice na Českobudějovicku. Letos je tomu 900 let od smrti Kosmy, autora Kroniky Čechů. Ještě do 23. října se můžete zajít podívat na výstavu KOSMAS 900 do pražského Klementina, sídla Národní knihovny. Jaká je současná role kronikářů? Jak náročné je vést takovou obecní kroniku?

Patří k našim nejvýraznějším jazzovým osobnostem. Komponuje a působí také jako pedagog, což je pro něj příležitost, jak zůstat v kontaktu s mladými lidmi a připomínat si nové hudební trendy. „Muzikanti z cimbálovek mají hodně společného s jazzem, jejich hudba vzniká improvizací podobně,“ vysvětluje ve Vizitce. Proč mu bylo dobře na jihu Spojených států. A proč svět koncertního klavíristy není pro něj? Ptá se Ondřej Cihlář.

Byl to hezký večer. Takový lehounký. Mihotala se v něm náhodná radost, kterou jsem si odnášela domů. Může za to překladatelka Jitka Hanušová. Ta ten večírek zorganizovala. A Petr Hruška. Přijel z Ostravy a četl ze své nové knížky a pak za námi přišel do Velryby. A Igor Malijevský. Měl svátek a všem objednal šampaňské.

Saša Michailidis se ptá Bohuslava Vondrušky z Národního institutu pro kulturu a předsedkyně Asociace kulturních center ČR, ředitelky KD Mlejn na Praze 13 Dagmar Bednárikové. Dostupnost kultury se liší mezi regiony. Podvědomě jsme to tušili, ale teď to potvrdila i analytická data Národního institutu pro kulturu. Proč má jedno město v Česku tři divadla, moderní knihovnu a několik galerií, a jiné, podobně velké, má jen kino a kulturní dům? Co na to má vliv?

Herečka Jaroslava Tvrzníková vypráví o svých hereckých začátcích ve filmu Robinsonka, složitém návrate z emigrace i o knize, věnované jejímu životu.

Patří do silné generace výtvarníků, která se zrodila v devadesátých letech. Její výstava Skin Care v Galerii Rudolfinum je první samostatnou expozicí české umělkyně, kde akcentuje téma humanity. „Ve slově péče je dotek a to je něco, co je spojeno s empatií a blízkostí. Poselství humánního a vlastně i intimního mi přijde důležitější, než kdybych pracovala nebo mluvila o konkrétních trýznivých situacích,“ popisuje ve Vizitce.

Je známým faktem, že v internetovém prostředí běžně zaznívají nenávistné výroky, konspirační teorie či dezinformace. Méně se ale hovoří o tzv. fear speech neboli děsivé řeči, která se dokáže šířit stejně dobře jako právě uvedené projevy. I proto na ni současná věda začíná upínat pozornost a podrobně ji zkoumat.

v. z kostela Krista dobrého Pastýře v Plzni. Slouží farář Dominik Friedrich Žbánek.